Paroží...
Vzpomínám, kdy jsem jako malá s urputností přesvědčena, že až
si budu jednou zařizovat své bydlení paroží u mě nikdo neuvidí! To jsou zřejmě
ty okamžiky "hrdosti" "nevědomosti" z dětství. Dnes je na
místě ta věta, které zní občas jako klišé... "nikdy neříkej nikdy" a já s
odstupem let měním názor (nejen na paroží), že vše je opravdu relativní a nemá
cenu být ustavičně přesvědčena jen o jednom a tom samém! Proč tak najednou?
Důvod je prostý měníme se, stárneme, rosteme, zdoláváme překážky, ale hlavně je
důležité naslouchat tepu vlastního srdce a řídit se svým vnitřním hlasem, neboť
oni už nějak ví, co chceme.
A tak se touto cestou vydávám...
Přes překážky ke hvězdám ...
Krásný start hned z rána!
Lucie
Lucko krásný den i Tobě .... Šárka
OdpovědětVymazat:)) Bylo krásně! Hezký podzim. l.
VymazatS tím parožím jsem to měla podobně :-) Krásné podzimní dny Luci :-)
OdpovědětVymazatDěkuji Moni, já to mám docela podobné i s dalšími věcmi:)) Vše chce svůj čas a především svůj vlastní názor.:)) Krásný podzim:) L,
OdpovědětVymazatJá chci taky nějaké, ale jak si vzpomenu na naší chatu nebo typické české chaty s miliardy paroží a prašivými kožichy na stěnách, tak fůůůj, hned mě to přejde. :D
OdpovědětVymazatSamozřejmě s mírou! Však jak se říká v jednoduchosti je krása! Stačí jeden, dva či tři?:)) Ne hned celou chalupu:))
VymazatJasná věc. Ale jednou jsem našla v lese lebku zajíce neboco, mám ji schovanou na zahradě a strach si to donést domů. Z toho usuzuji, že něco tak velkého, bych měla strach na záchod v noci. :)
Vymazat