Jeden...

...z těch hektičtějších dnů, jako byl ten dnešní!

Hezký pondělní večer, 

Máme to za sebou!!! Hurá!!! Operace zoubků proběhla v pořádku a Filip už je ve svém:)) Je fajn, že jsem mohla být součástí předoperační přípravy, narkózy, rentgenu a následné asistence, i konečné fáze odpojení kanyly. Pan doktor opravdu vstřícný a milý a taktéž podobný na herce z růžovky /Hejlíka/ ! A taky, že jsem mu to náležitě řekla:)) Čtyř hodinové čekání, nebylo vůbec čekání, vyřídila jsem co jsem vyřídit potřebovala!

...Víte jak to je...

můj první pes! 

Nedám na něho dopustit... beru ho jako člověka!

Za těch sedm společných let si spolu rozumíme...

Rozumí mým větám... 

...a já zase jeho mimice, kňourání, vrčení, náladám, výrazů ve tváři, v očích...

Věty typu: 

"Už jsou tady!" - přeloženo: přijeli naši

"má" - přeloženo: Filip má klíště a to teda bude boj kdo z koho a je si toho plně vědom!

"Filípku vyčůrat a honem domů" - povel, že je venku zima a panička nechce dlouho čekat venku!

"Půjdeme ven?" - Filip se tetelí blahem celý bez sebe, poskakuje, předvádí otočky

"Pojedeme autem?" - raději bez komentáře, něco podobného jako v předcházející větě... 

"Pojď sundáme obojek" a další každodenní věty..

Ale, že někdy to nejsou jen věty tohoto typu, ale také věty s tím správným řízem:))

"Co tam v těch dveřích stojíš a "čumíš"?? "Pojď dál"! - když se mu například nechce domů a tupě na mě zírá:))

Vše je samozřejmě myšleno s velkou nadsázkou, ale takový je náš společný život! 

Jedním slovem obohacující a někdy i dost náročný v dobrém samozřejmě!

Mějte se krásně třeba v přítomnosti zvířecích miláčků... ne nadarmo se říká, že jsou nejlepší přátelé! A taky, že jsou:))

Chovejme se k nim jako k andělům:))

Lucie