Pomáhej

Co je láska? 

...

"Když je člověk šťastný, neměl by chtít být ještě šťastnější."

"Člověka nečiní šťastným majetek, ale schopnost obdarovávat." 

Hodiny ukazovaly osmou ranní, když v tu chvíli do čekárny interní ambulance vstoupil starý svalnatý muž o berli. Pozdravil. Slušnost mi nedovolila neodpovědět. Rozepnul si zip u svého kabátu a batoh položil na koženkovou lavici v čekárně. Nesednul si.  

Po chvilce ke mně přistoupil a rozechvělým hlasem odvětil. „ Milá slečno vezměte si to.“ Položil do mých studených dlaní poštovní známku.

 „Přinese Vám štěstí.“

„ Jen si to ode mě vezměte.“

„ A vůbec se nebojte.“

Další z jeho slov pro zachování jeho osobnosti komentovat nebudu. V jeho očích byla patrně vidoucí beznaděj, zoufalství, strach to vše se navenek dostávalo přes krůpěje slz a chvějící se hlas. Byl zklamaný. Zklamaný z dnešních rádoby lékařů a z člověka, kterého tak moc miloval. Z jeho ženy. Jediné co v tu chvíli potřeboval bylo neodmítnutí a vyslyšení jeho plačící duše.

Poděkovala jsem mu nejen, za tu darovanou poštovní známku, ale především za oslovení a za sílu mluvit o svých problémech v době, kdy jsou každé lidské bytosti vehementně spjaty se svými chytrými telefony.  Pro mě je to muž s velkým „Em!“ Takových lidí bychom si měli vážit minimálně slovy a následnými činy. A proto se dívejme více kolem sebe, kdo kolem nás prochází a pomáhejme. Někdy stačí "obyčejná" slova, která pomohou velkou měrou.  

S pánem Bohem

rozloučil se a odešel... ( do ordinace namířeno vlastně vůbec neměl) 

"Nezapomeň na úsměv! Je to světlo, které při pohledu do očí prozradí, že srdce je doma."

Krásnou jarní neděli! 

A všem ženám vše nejlepší:))

Lucie