...na podzim!
Jestli existuje místo, za které bych snad i dýchala je to
ona! Naše zahrada. Srdcem mi tak moc blízká! Nedokázala bych se ji vzdát i přes tu veškerou práci, kterou obnáší. Místo, které se stalo koníčkem. Jestli je něco co tak miluji je to právě zahrada! Přirostla mi k srdci. Imponovaná volností, místem klidu...to ona je ta pravá nabíječka mých životních baterek!
Stačí jen změnit úhel pohledu. A vnímat tu krásu okolo:))
Suchý
potok na podzim má své kouzlo. Alespoň to tak vnímám já. Nějak více intenzivněji. Zřejmě ty zemité barvy okolo dávají ten správný šmrnc a kameny
se v něm tak nějak více vyjímají. Splynutí přírody s příchodem chladných dnů.
A pokud počasí dovolí je třeba se zahrady nabažit a vytvořit si tak dostatečnou zásobu na tuhou zimu:))



















































