čtvrtek 25. září 2014

Z vlastní tvorby

Krásný čtvrtek, 
Dnes opět z mé vlastní tvorby. Myšlenky, které zachycuji na kus papíru a přitom všem se rodí verše!  

Paroží
 Paroží visící na stěně,
jsou pradědečkovi vzácné trofeje.

Zarytý nimrod s vlastním osudem,
kdy lov, byl jeho velkým životním příslibem.

Jediné co po něm mi navždy zůstane,
jsou právě jeho lovecké trofeje.

Já v dětství k tomu neměla kladný vztah,
až dospěla jsem, tu náhle přišel zvrat.
Jsem hrdá na stopu, kterou zanechal,
neboť i on by byl jistě rád, že
jeho lovecké trofeje jsou ozdobou pravnuččina pokoje.

Vím o něm mnoho z vyprávění,
ale nad osobní setkání zkrátka není.

Osud nám zkřížil cesty,
on zemřel mladý ve svých třiceti sedmi,
zanechal ženu spolu s třemi dětmi,
život byl k němu i nadále slepý.

Byl milující manžel a starostlivý táta od dětí,
člověk co se jen tak nevidí,
svého podnikatelského ducha tenkrát měl,
a nikdy ho v sobě nezapřel.

Tu dostanou se mi do rukou, jeho díla,
jsou na nich vyryta jeho krasopisem čísla,
vyryté datum s místem lovu na jedné z jeho trofejí,
vzbudí ve mně vzpomínku, planých nadějí.

V tu chvíli si uvědomím,
jak vzácný kus historie v ten moment ve svých dlaních držím.

V tu chvíli šťastná jsem,
nebýt jeho nemám, co tak chtěla jsem. 

Najdou se tací, co paroží bude jim pokladem,
pro druhé zločinem a nesmyslným odpadem.

Nejsem nelida,
v tu chvíli se mi to, ale hluboce dotýká,

Kdyby z Vás někdo něco podobného vyhazoval,
vzpomeňte si prosím na moje slova,
vždyť by jich byla na smetišti škoda.

Je to krása vskutku nebeská,
uchovat si vzpomínku, která tu bude s námi napořád,
on letos oslavil by, své stoleté kulatiny.

Jsou věci, které se časem omrzí,
zde, ale nepatří paroží.
                                                                

Lucie Demlova 
20.9.2014

                                                                       
Text ©Lucie Demlova
Text podléhá autorskému zákonu, bez svolení autora není jeho šíření možné. 
                                          

2 komentáře:

Děkuji za Váš čas a za Vaše komentáře, které díky nim jsou další motivací k psaní tohoto blogu. Lucie White Living